Z historie Paskova a paskovského zámku

Na provinční sídlo neobyčejná a místy až překvapivá historie Paskova se po období několika desítek let vytrácela ze společenského povědomí. Město Paskov ji však od r. 2014 ve spolupráci s pamětníky, laickými badateli a hlavně s odborníky znovu objevuje a rehabilituje. Přestože tento proces jistě povede k dalším upřesněním, lze pro zájemce již nyní zmínit alespoň několik základních informací a zajímavostí.

Existenci Paskova lze předpokládat již ve 30. letech 13. století. Prvním písemným pramenem je však až listina olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku z roku 1267. Od 14. století se Paskov stal obvykle sídelním místem svých držitelů. Zázemím pro ně byla nejprve gotická tvrz, která existovala na místě současného zámku a dodnes zanechala stopu v jeho půdorysné dispozici.

Zásadní změna v postavení držitelů Paskova nastala v první polovině 16. století, kdy bylo „paskovské zboží“ vyvázáno z lenní závislosti na Olomouckém biskupství a Paskov se stal svobodným panstvím. Koncem 16. století byla tvrz tehdejším majitelem Ctiborem Syrakovským z Pěrkova přestavěna do podoby renesančního zámku. Během třicetileté války byl zámek i celý Paskov zpustošen. Noví majitelé Bruntálští z Vrbna jej obnovili již ve stylu barokní budovy.

Jako mnohá jiná panská sídla i Paskov se může pochlubit šlechtičnou, která se podle dochovaných zpráv těšila oblibě u svých poddaných. Byla jí hraběnka Marie Paula von Fürstenbusch. Paskovské panství vlastnila v letech 1734 – 1758. Rozvoji veřejného života přispěla přestavbou dřevěného kostela na zděný barokní chrám. Kromě financování vlastní stavby a inventáře jej vybavila dokonce vlastnoručně malovaným obrazem Madony. Na hřbitově u paskovského kostela byla také pohřbena a na místní faře se dochoval do současnosti její portrét.

Za vlastnictví Paskova Josefem Antonínem Mitrovským na konci 18. a na počátku 19. století navštívily zámek osobnosti evropského významu. Hrabě Mitrovský totiž dosáhl ve službách habsburské armády hodnosti generála a navázal osobní kontakty s generálem Arnoštem Gideonem Laudonem či arcivévodou Karlem Habsburským, pozdějším vítězem nad Napoleonem v bitvě u Aspern.

Posledními zásadními přestavbami a rekonstrukcemi prošel zámek díky rodu Sanit Genois d´Anneaucourt, během jehož vlastnictví dostal klasicistní podobu. Současný stav odpovídá především obnově zámku po požáru v roce 1869.

Posledními majiteli (od roku 1880) byla hrabata z rodu von Stolberg-Stolberg. Období hraběte Güntera (Vintíře) připomíná novobarokní kaple z roku 1914, zasvěcená patronce Stolbergů sv. Alžbětě Durynské. Se jménem Günterova syna Otty je spojena v návaznosti na jeho aktivní spolupráci s nacisty, konfiskace veškerého majetku Stolbergů československým státem.

Brzy po válce byl inventář zámku z převážné části zničen nebo vyrabován. Od roku 1951 byly objekty zámeckého areálu přizpůsobeny provozu onkologické léčebny. Účelové stavební úpravy přitom zdaleka neodpovídaly potřebám památkové ochrany. Provoz léčebny byl ukončen v roce 2004. Poté až do roku 2013 budovy a park postupně chátraly.

V březnu 2013 jej s přírodně cennou částí parku odkoupilo Město Paskov, které vyvíjí aktivity k postupnému navrácení kulturně a společensky smysluplného poslání „svého“ zámku.

Miroslav Lysek